Historie
Řád Křižovníků Původně se
obec jmenovala Dawlice, pravděpodobně po prvém slovanském usedlíkovi,
který se jmenoval Davel. To, že se jedná o velmi prastarou obec,
dokazují různé nálezy. Své jméno si obec udržovala až do třicetileté
války. Kým a proč bylo změněno, se neví. Třeba takový kopec Ládví se
původně jmenoval Hledví. K tomuto názvu se vážou hned dva výklady. Za
prvé jméno kopce může být odvozeno od pozorovati (hleděti či strážiti),
neboť stejně jako dnes, byl i dříve velkolepou rozhlednou zvlášť na
kraje severní. Za druhé své jméno může mít od bohyně Lady, které naši
pohanští předkové na vrchu Ládví obětovali své dary. První zmínka o
Ďáblicích je v listinách řádu křížovníků s červenou hvězdou z let 1233 a
1235, v nichž se jednalo o koupi několika vsí, mezi nimiž byly i
Ďáblice. Původně je Constancie chtěla darovat ženskému klášteru na
Poříčí u sv. Petra. Když však k jeho zřízení nedošlo, věnovala je
Betlehemistům (křižovníkům s červenou
hvězdou). Vše se značně
vleklo, a tak až o téměř dvacet let později, v roce 1253 potvrdil král
|
Historické nálezy
O historii Ďáblic také hodně
napověděla stavba silnice a různé výkopy v obci. Tak např. při pokládání
vodovodu v Kokořínské ulici se již objevovaly vrstvičky
mineralizovaného rákosu a rybniční bahno. Ojedinělé nálezy
rybničného bahna byly i ve výkopech pro
most přes mělnickou silnici. Z toho je zřejmé, že v těchto místech byly
rybníky. Když se
pečlivě podíváme na jednotlivé vrstvy odkryvu silnice, vidíme, že jsou
v barvě okru, rumělkově červené, hnědé a zelené. Práškové složení
umožnilo vysát a vyplavit cicváry (uhličitan vápenatý) skořápky měkkýšů.
Pozdji, prudkými dešti, byly tyto vrstvy
různě rozloženy do menších a větších. Významný nález byl i v Battistově
cihelně, kde se našla stolička mamuta, která je dnes uložena v Pražském
muzeu..
V roce 1929 při
stavbě domů kolem nynějšího hotelu, potvrdily nálezy Dr. Axamita, že již
v mladší době kamenné zde byla vesnička. Na tomto místě byla 2 m vysoká
zeď z buližníku a horní plocha byla osázena hlohovým plotem. Břeh byl
snížen na úroveň silnice. A tady právě se našlo sídliště, ale protože se
příliš pospíchalo se stavbou Battisovy
cihelny, nevěnovala se mu příliš velká pozornost. Je to škoda, protože
podrobnější průzkum by odhalil, jak vlastně žili praobyvatelé naší obce.
Jedná se o lidi, kteří zde žili asi před 5000-6000 lety. V Battistově
cihelně, směrem ke kapli, byly objeveny hroby z doby
durinské se skrčenci a milodary. Také zde
byly nalezeny dva zachovalé šálky z doby předúnětické a pohárek
vyhloubený z kosti. Eduard Štorch zde nalezl dvojitý džbánek z nordické
doby, který je uložen v muzeu. Dále zde byly provrtané a žlábkovité
kotoučky, které sloužily k zatížení osnovy při tkaní. Jehlice a
náhrdelníky z doby bronzové, které jsou rovněž v muzeu, stejně jako
popelnice nalezené opět Eduardem Štorchem. V Battistově cihelně byly
také nalezeny hroby s nádobkami z doby lužicko-knovízské kultury. Je
prokázáno, že v době bylanské zde již byla veliká osada. Po jejích
obyvatelích zde zůstaly veliké nádoby, které byly tuhované, malované,
leštěné a jemně rýhované. Z doby laténské zde byl nalezen škvarek ze
železné pece, dvě spony a hliněný cedník. V minulých letech, při stavbě
masokombinátu v Čakovicích, byla v těchto místech nalezena kultura
halštatská. |
Výstavba kaple Na pokyn
velmistra řádu křižovníků s červenou hvězdou
pana Juliuse Františka Wahy se v roce 1754 začala stavět kaple, která
byla dokončena v roce 1755. Na stavbu dozíral kněz řádu
křižovníků, tehdejší správce hospodářského
statku v Ďáblicích Jan Nepomucký Střecha a pouze jeho zásluhou byla
kaple v tak krátkém čase postavena. Její náklady
hradili z valné části křižovníci. Velkou
mecenáškou jim přitom byla paní Judita Střechová, občanka Starého Města
pražského a matka již zmiňovaného správce, která na stavbu přispěla 2000
zlatých a řadou dalších věci na vnitřní výzdobu. Kaple Nejsvětější
Trojice byla vysvěcena v roce 1755 Antonínem Jakubem Suchánkem,
generálem a velmistrem řádu křižovníků
s červenou hvězdou.. Umístěna je ve
středu průčelního křídla zámku. Nad průčelním štítem ( z venkovní
strany) stojí socha sv. Václava a po stranách sochy dvou andělů. Na
mansardové střeše je cibulovitá vížka. Na třech klenbách vnitřní
prostory jsou tyto malby: Hospodin přichází se dvěma anděly
k Abrahamovi, Abraham hostí Hospodina a sv. Václava vyučuje pohanská
dítka a dává je křtít. Nad hlavním barokním oltářem je obraz nepochybně
od Ignáce Raaba, znázorňující Nejsvětější Trojici a před ní klečícího
sv. Václava. Po stranách oltáře, nad brankami stojí sochy sv. Heleny a
sv. Augustina. Na bočním oltáři v lodi, naproti vchodu, je obraz
Povýšení sv. Kříže. Pravděpodobně opět od Ignáce Raaba. Dole, nad
oltářní mensou, je obrázek Panny Marie Pomocné a na poprsní zdi kruchty
jsou rozestaveny sošky čtyř evangelistů.
Od 18. Století
bydleli v zámku kněží řádu křižovníků, kteří
byli správci statku a zároveň zde vykonávali i správu duchovní.
V roce 1908, za velmistra rytíře řádu
křižovníků s červenou hvězdou P. Františka
Marata, byla zdejší zámecká kaple o třetinu rozšířena. Na náklady
křižovníků byly nástěnné malby opraveny.
V té době k výzdobě kaple přispěli i zámožní obyvatelé Ďáblice. Jejich
přispěním byly zakoupeny zlaté lampy, svícny a koberce. V den sv.
Václava, 28. září 1908, byla kaple znovu vysvěcena.
|
Třicetiletá válka Pochopitelně,
že se dotkla i Ďáblic. Volba třiceti defenodů
přivodila i držitele vsi Ďáblice. Mnoho statků a vsí kolem Prahy bylo
tehdy českými stavy konfiskováno. Také Ďáblice byly rádu
křížovníků zabaveny a statek, tvrz a ves
koupil Jan, nejstarší Petrášek z Vokounštejna,
který na základě rozsudku Ferdinanda II., musel vše bez náhrady vrátit a
patrně odešel do Po třicetileté
válce došlo ke sčítání všeho majetku v zemi. Podle pamětníků byly
určovány meze, pozemky a velkostatky. Zprávy o tom jsou nalezeny
v urbáři z roku 1600. Zde se uvádí, že Ďáblice měly deset usedlých,
z nich dva měli po třech lánech půdy a jeden statek
nápravnický. Ďáblické pozemky ležely mezi
polmi kláštera na Slovanech. To byla jejich východní hranice.
Z ostatních stran pak sousedily s pozemky města pražského. Ve vsi byla
krčma s kovárnou a čepovalo se tam pivo z řádového pražského pivovaru.
Byl tu také řádový mlýn pronajatý za 30 kop grošů ročně. Nade mlýnem
mívali křižovníci rybník, v němž bylo 30 kop
kaprů a voda do něj byla vedena z rybníka nade dvorem, kde bývaly
násady.
|
Ďáblický hřbitov Až do roku 1872
se ďábličtí občané pohřbívali na Proseku. Vzhledem k veliké epidemii
neštovic a cholery byl však tento hřbitov v již zmíněném roce naprosto
přeplněn a okresní hejtmanství dalo všem obcím, kterém tam spadaly,
tudíž i Ďáblicům, příkazy k vybudování
vlastního hřbitova. Jelikož se obce nemohly dohodnout o výši příspěvku,
byli zatím jejich občané i nadále pochováváni na Prosek. Tam ale
docházelo ke katastrofální situaci, a tak musely být velké mrtvoly po
třech letech a malé po roce vykopávány. Situace se
musela řešit. K dohodě mezi obcemi stále nedocházelo, a tak se postupně
přistoupilo ke stavbě samostatných hřbitovů v jednotlivých lokalitách. Ďáblický
hřbitov vznikl až v roce 1896 a jeho stavbu provedl stavební mistr z Líbeznic
Josef Krejza. V roce 1896 dne 23. srpna byl
slavnostně posvěcen veledůstojným pánem Štěpánem
Pittnerem, vikářem z Líbeznic. V tu
dobu byla také do schránky ve hřbitovním kříži uložena pamětní
listina.Ve chránce byl také přiložen obraz návsi, který byl prezentován
v Národopisné výstavě v Praze v roce 1895. |
Přestavba kaple O historii a
přestavbách kaple se dozvídáme již pouze z listin, které byly uloženy ve |
Snímání zvonů Ani Ďáblicím se
nevyhnula povinnost, kterou musely v letech 1. světové války postoupit
téměř všechny obce, a to darovat kostelní zvony na vojenské účely. Tato
smutná událost se uskutečnila 19. Října 1917. Zvon vážil 48 kg a byl na
něm nápis „Per Signum Crucis
Libera nos Domie
i. G. K. 1761“ Z jedné strany měl vyobrazení sv. Václava, na druhé znak
křížovníků, kříž s hvězdou. Nového zvonu,
v ceně 1400,-K, se Ďábličtí dočkali až 30. Září 1923, kdy došlo k jeho
umístění do věže nad křížovnickou kaplí. |